Když jsem byla malá, bydlela jsem na sídlišti. Z okna jsem pozorovala úplně vše. Viděla jsem, když se někdo pral a pomlouval…. Stejně tak jsem pozorovala starou opuštěnou prádelnu na konci sídliště. Vždy pozdě večer se tam rozsvěcovalo. Moc mě to zajímalo, co se tam asi děje. Napadlo mě, že se tam půjdu podívat. O svém šíleném plánu jsem řekla i kamarádce Květě . Večer jsme se bez rozmyšlení vydaly na tajemné místo. Šla jsem první, otevřela jsem vrzající dveře, za nimi byl závěs. Vešly jsme dál. Všude visely pavučiny a všude ležel prach. Upoutaly nás staré pračky. V těch chvílích se právě začínala rozsvěcovat světla. Stojíme na místě a najednou slyšíme, jako by někdo chodil kolem nás. Rychle jsme vyrazily ke dveřím. Ty se zabouchly! Staré pračky začaly prát! Světla se začala rozsvěcovat a zhasínat! S křikem jsme utekly domů. S kamarádkou jsme si dali slib, že nic takového už nikdy nepodnikneme!

Vytvořila a bála se: Kristýna Majerová