Jmenuji se Aneta a bydlím v rodinném domku se svými rodiči. Moc ráda chodím na půdu přemýšlet o tom, co bych mohla dělat. Jednoho dne mě napadlo, že bych mohla jít do sklepa, vždyť jsem tam ješte nebyla. Ale trochu jsem se bála, a tak jsem si řekla: ”Ne! ” V zimě, když topíme, chodí tam táta přikládat. Jednou ale nemohl, proto do sklepa poslal mě. Šla jsem po schodech a říkala si, kdy už tam budu. Vešla jsem do malé místnosti. Stála v ní ohromná kamna, u nich jsem viděla složené dřevo a na zdi malé okno, z kterého na mě koukal měsíc. Abych se nespálila, vzala jsem si rukavice. První polínko. Najednou slyším pískání za kamny. Jako by se to blížilo přímo ke mě! Vykloním se za kamna a najednou… Vyskočila na mě krysa s červenýma očima. Zapištěla jsem. Krve by se ve mě nedořezal. Rychle jsem s ní mrštila na zem a utíkala rychle po schodech nahoru. Od té doby nechodím radši ani na půdu!

Vytvořila a bála se: Kristýna Majerová